Vznik světa
quilibrie vznikla jako jedna sféra z mnoha. V jednu chvíli v mezisférálním prostoru v prázdnotě se sešla mysl dvou Mocností. Mocností, které jako jedny z mnoha vytvářejí a ničí celé sféry. Tyto dvě ale nechtěly nic ničit, naopak, dostavily se sem doprostřed ničeho aby stvořily nový svět.V mezisférové Prázdnotě se tedy sešly dvě mocnosti - sami si kdysi dávno daly jména Labir a Onyx. Už delší čas oba žijí po různých sférách, kde přijali jejich Pravidla a vzdali se své moci kromě možnosti procházet mezi sférami. Teď se shodli na tom že přišel čas vybudovat svůj domov. A to bude tady.
Uprostřed Prázdnoty se objevil první zárodek - pustá skála, dočasné sídlo obou Mocností dokud nebude hotova země. Ta skála pak bude známa jako Prvotní kámen - kometa a bude za nocí zářit nad budoucí krajinou.
Práce na Pravidlech trvala dlouho, ale Mocnosti mají času dost a dost. Dali si záležet a to jak na Pravidlech tak na jejich nastavení. Když byla mezi jejich postavami Pravidla jako světelný bod hotova dali jim poslední pokyn - začít žít. Prázdnotou se přehnal otřes a světelný bod se nesmírnou rychlostí vzedmul do koule. Tak skoro okamžitě pohltila kometu, Mocnosti a rozšířila se do nedohledna. Vznikla sféra. Od obou Mocností dostala jméno Equilibrie - svět rovnováhy a vyváženosti.
bývalo se jen dívat zpoza okraje nebeského kamene jak hluboko dole se podle Pravidel začala formovat Deska země. Jak daleko na východě se zhustil prostor a poprvé zazářilo slunce a na západě obdobně vzniklo stříbrné oko měsíce. Nad nehotovou krajinou se poprvé zahřmělo a z mračen se spustil první déšť. Mohutné proudy vod z nebes vymodelovaly krajinu podle vzoru zakomponovaného v Pravidlech. Vznikly prameny, potoky, řeky, jezera a moře. Ale Pravidla nejsou popisem světa, jsou jen návodem a tak i samotné Mocnosti žasly nad rozmanitostí a malebností vznikající země.
Na okraji zemědesky se poprvé voda začala valit na mnoha místech přes okraj. Nekonečné vodopády se spustily - tam někde hluboko dole v prostoru pod zemědeskou se voda ztrácí aby se opět mohla objevit vysoko nad Deskou jako jemné mžení, ze kterého vznikají mraky.
Brzo se země zazelenala množstvím rostlin a v lesích a na pláních jakož i v řekách a oceánech se to začalo hemžit malou i velkou zvěří. Pravidla pro jejich vznik si obě mocnosti vzaly z jiných světů, proto i v Equilibrii se vyskytují tvorové běžní v jiných sférách.
Nakonec přišly na řadu lidské rasy. Na březích moře se probudili první lidé, v hlubokých lesích elfové, v jeskyních pod horami trpaslíci, v kopcích gnómové a v nejkrásnějším koutě země půlčíci. Svět byl hotov, rasy jej začaly prozkoumávat a budovat své první říše.
Mnoho bytostí také přišlo z jiných sfér - Equilibrie byla vytvořena tak aby se na ni dalo přijít snad ze všech možných materiálníc sfér. Mnoho obyvatel nespokojených se svým životem využilo možnosti nabízené oběma Mocnostmi a přestěhovali se na Desku. Mnoho z nich bylo i toulavé a dobrodružné povahy, proto jsou na Desce přijímáni dobrodruzi a mezisférální poutníci vlídně, pokud se chovají slušně.
Od těch dob uplynulo přes tisíc let.
Stručná historie osídlení Železné říše
rvní osídlení v Železné říši se začala oběvovat u ústí železné říčky v místě dnešního Mamonínu. Lidé stavěli své vesnice od železné říčky na jih, kde se dnez rozprostírá velká Jižní poušť. V oněch dobách to ale byla nejúrodnější půda plná lesů a luk. První lidští osadníci ani nevytvářeli města spokojili se s malými usedlostmi a byly to převážně rolníci.První velké město v Železné říši bylo založeno někdy kolem roku 200 p.v.d (po vzniku Desky). Je jím Hag Hargol, město trpaslíků. Jeho první obyvatelé byly na desku přivedeni samotným Onyxem, aby těžili v nejbohatších nalezištích kovů. Hag Hargol ale není nejstarším městem na Desce. Tím je elfské město Amfiberai.
Kolem rok 400 p.v.d. se na úplném jihu zrodilo malé městečko. (Název prvního města se bohužel nedochoval) O tomto prvním lidském městě nevíme takřka nic jen, že kolem roku 450 p.v.d. bylo ovládnuto skupinou mágů, kteří ho nejdříve vedli dobře a k blahobytu všech. Tito mágové ho přejmenovali na Arnuden.
Ač byl Arnuden nejprve jedno z nejhezčích měst ke konci své existence se stalo synonymem pro útlak a bezpráví. Neví se přesně kdy se do města dostal kult uctívání Harguda, ale pod hezkými slovy a falešným úsměvem se postupně vetřel i do nejvyšších kruhů.
Pak rozpoutal peklo. Lidé byly mučeni, otročeni a obětováni. Kult si neustále udržoval velkou armádu z části z bezcitných žoldnéřů z části z nemrtvých. Strach z Harguda, nejhoršího boha jaký se na Desku dostal, trval cca 100-200 let. Poté (kolem roku 750 p.v.d.) zasáhli Mocnosti a změnili jinak úrodnou jižní krajnu v poušť. Lidé postupně z Arnudenu odešli a v jeho rozvalinách zůstaly jen fanatičtí Hargudovi kněží a zbytky jejich nemrtvých sluhů. Těm nebyla dána milost Druhé strany a tak přežívají napůl mezi životem a smrtí v troskách kdys pyšného města dodnes.
Ve chvíli, kdy se moci v Arnudenu ujali první mágové nechali u ústí Železné říčky vystavět velký přístav a nové město, které se jmenovalo Město obchodu. Chtěli si tak zaručit spojení s Tirianským královstvím. Po pádu Arnudenu se Obchodní město stalo na chvíli největším a hlavním městem lidí. Začali v něm ale vládnout peníze a tak se část jeho byvatel přestěhovala jinam. V té době lidé Obchodní město přejmenovali na dnešní Mamonín.
Tím novým místem byla pevnost Mithallir, nově zbudovaná v zatím panenské a divoké krajně. Bylo to nové město budované trpaslíky a lidmi jako jejich budoucí hlavní politické centrum. Pevnost byla dokončena roku 902 p.v.d., tudíž je nejmladším městem na Desce. Jediný, kdo neměl z Mithalliru radost byl Mamonín, který zablokoval Mithalliru i Hag Hargol obchodní spojení s Tirínským královstvím. Mithallir proto vyslal svou armádu, aby blokádu prorazil, ale hamižní a zbabělí obyvatelé Mamonínu se raději vzdali jakéhokoliv odporu bez boje. Od té doby spadá správa Mamonínu pod Mithallirskou pevnost.
Posledním a nejméně známým městem je Gnoris, město gnómů. Není nijak veliké a ani se o něm moc neví. Leží zapadlé na jihozápadě a cesta k němu je neschůdna a velice nebezpečná. Spojení s ním se udržuje velice obtížně a proto o něm není moc zpráv.