Hra na Equilibrii
Fantasy svět si zřejmě každý dokáže představit, proto si k tomu konkrétněji něco řekneme až na závěr. "Perzistentní" se dá vyjádřit jako "s neustálým provozem". To neznamená jen, že se můžete připojit kdykoli 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Svět se neustále vyvíjí a co víc, každý hráč může vývoj ovlivnit. Tým, který stojí za Equilibrií, je ovšem týmem nadšenců, takže hra je narozdíl od většiny MMORPG bezplatná.
Od MMORPG světů se liší především malým počtem hráčů. Equilibrie však nechce být MMORPG světem (přestože se s nimi směle může srovnávat) a ani technicky nemůže. Nechce, protože při větším počtu hráčů by bylo velmi obtížné dosáhnout takových možností interakce hráčů se světem, a nemůže, protože hra Neverwinter Nights, na které je celý svět postaven, velký počet hráčů připojených na jeden server technicky neumožňuje. Počet současně připojených se pohybuje do několika desítek a i při počtu do deseti hráčů je stále zábavná díky aktivním Pánům Jeskyně. Ale o tom až dále. K hraní tedy potřebujete dnes již klasickou RPG hru Neverwinter Nights: Enhanced Edition.
Equilibrie využívá kompletně nejen této hry, ale i všemožných komunitou vytvořených doplňků. Další doplňky a zejména velké množství nových herních mechanismů jsou originálně vytvořeny a doplněny týmem WB (World Builderů). Neopomeňme zmínit také češtinu do hry, která je téměř nezbytná, protože Equilibrie je ryze česká a náležitě se snaží využívat krás našeho jazyka. Tím jsme vysvětlili slůvko "Neverwinter", zbývá to hlavní - "HC RP" neboli Hard Core Role Playing. Namísto vysvětlování složitými definicemi se rovnou podívejme, jak Role Playing v praxi vypadá.
Uvedu příklad prvního prožitku hráče, který je zvyklý na jiné RPG hry. Přestože vám možná tento výklad bude připadat směšný, je celkem typický, jelikož jsem již mnoho takových hráčů potkal.
Zjistí, že za své peníze si může koupit leda krátký meč nebo dýku, protože zbraně stojí v řádu tisíce zlatých. Za stejné ceny by nakoupil i zbroj u platnéře a ani šaty u krejčího nejsou zrovna levné. Krátký meč musí pro začátek stačit, ale to našemu hráči nevadí. Vyrazí směle hledat první "quest" a první nepřátele, u kterých by mohl získat zkušenosti a peníze na lepší vybavení. Hra je postavena na pravidlech Dungeons & Dragons, takže vaše postava se rozvíjí při postupu na vyšší úrovně, k čemuž potřebuje získávat zkušenosti.
Po chvíli oklikávání postav ve městě hráč zjistí, že žádný úkol mu nikdo nedá a tak vyrazí ven něco zabít. Tam ho hraní zarazí podruhé, protože zjistí, že není schopen zabít ani kance. Bude velmi rád, že se mu podaří vyváznout živý. Je to překvapivé? Šli byste sami do lesa zabíjet kance? Asi tu nebude jednoduché stát se "hrdinou", což ani ve skutečnosti jednoduché není. A to jsme předpokládali, že Arthas narazil jen na kance. Kdyby narazil na vlka nebo medvěda, by byl už mrtvý. Ve skutečnosti taky vlkovi neutečete, je prostě rychlejší.
Na prvních úrovních Vaší postavy je stejně jako ve skutečnosti nebezpečné chodit mimo cesty nebo se potulovat sám venku v noci. Co kdybyste narazili třeba na skřeta? A to ani ještě nevíte, že za zabití toho kance dostanete asi 10 bodů zkušenosti, přitom na postup druhou úroveň potřebujete 5000. Ke všemu jedinou smrtí přijdete třeba o 2000. Díky tomuto tvrdému systému zkušeností se vám vlastně vůbec nevyplatí bezdůvodně chodit na nebezpečná místa, protože jen riskujete ztrátu. Na Equilibrii se zkušenosti získávají jinak. Základním principem je, že zkušenosti získává vaše postava za čas strávený jakoukoli činností. Stejně jako ve skutečnosti se neučíte novým věcem tak, že něco zabijete, ale prakticky pořád, ať děláte cokoli. Nemůžete však odejít od počítače a nechat vaši postavu stát, tím se přirozeně nic nenaučí. Zároveň čas od času získáte větší množství zkušeností od Pánů Jeskyně, ale o tom až později, teď se vraťme k našemu hráči.
Smíří se s tím, že zabíjet jednoduše nemůže, ale nějaké zkušenosti dostává automaticky. Začne se tedy pídit po tom, jak rychle vydělat peníze. Poté, co zjistí, že na sekeru ke kácení stromů, na hornické kladívko k těžbě rudy ani na síto k rýžování drahých kamenů nemá, rozhodne se sbírat a prodávat lesní plody. Najde místo, které je bezpečné a kde lze sbírat jahody, které po nějakém čase celé vysbírá. Přijde do hospody a s hrůzou zjistí, že za ně dostane jen několik desítek zlatých. A to už se hlásí jeho postava, že má hlad a žízeň, takže skoro všechny vydělané peníze utratí za jídlo a pití. Hra se zdá téměř nemožně obtížná.
OOC není na Equilibrii povoleno, psát OOC informace se smí jen ve výjimečných případech (např. když se potřebujete jako nováček na něco zeptat). OOC musí být vždy uvozeno dvěma lomítky. Typickým příkladem, kdy je nutné OOC použít, je, když potřebujete odběhnout od klávesnice. Potom napíšete např. //afk (away from keyboard) nebo //telefon.
Možná více osvětlí příklad s naším hráčem, kterému se konečně poštěstí uprostřed mithallirského podhradí potkat jinou hráčskou postavu. Je jí žena v krásných šatech, nad kterou si hráč přečte jméno Julisa. Arthas se s k ní rozběhne se svým krátkým mečem v ruce a pronese "Ahoj Juliso". Žena však začne utíkat. Přitom se nad ní objeví "pomóc! *začne ječet*". Tím se dostáváme k tzv. hvězdičkové konvenci. Každá postava může cokoli říci jako v jakékoli jiné hře, což se nad ní vždy objeví. Hráči ovšem mezi hvězdičky píší i jakékoli věci, které postavu popisují, a které nelze provést ve hře jinak (např. animací) - "*usměje se*", "*podá ruku*", "*voní jasmínem*", "*má šaty špinavé od bláta*" apod. Hvězdičkovou konvenci lze kombinovat s přímou řečí. Příkladem je reakce ženy na Arthase "pomóc! *začne ječet*".
A proč Julisa takto zareagovala? Představte si, jak byste reagovali vy jako bezbranná žena, na kterou se řítí neznámý muž v prostých hadrech s mečem v ruce, který ke všemu zná vaše jméno. Hráč postavy Julisy situaci správně zahrál, protože ona IC nemůže vůbec tušit, že běžící muž je hráčská postava. Pro Julisu není rozdíl mezi NPC ("Non Player Character") neboli postavou, která je světě předprogramována, a PC ("Player Character") neboli postavou, kterou ovládá jiný hráč. Hráč Arthase tak může být svědkem scény, kdy Julisa doběhne za strážným u brány a začne se dožadovat jeho pomoci. Z pohledu našeho hráče jí nijak pomoci nemůže, protože je to jen "panák" stojící neustále na jednom místě.
Strážný však najednou ožije a začne s Julisou mluvit a samozřejmě si podezřelého Arthase důkladně proklepne. Důrazně ho upozorní, že by ve městě neměl nosit tasený meč a už vůbec s ním pobíhat a ohrožovat obyvatele města. Ožití strážného má na svědomí Dungeon Master (DM), v češtině Pán Jeskyně (PJ).
Bylo by to zneužití nepřítomnosti DM pro vykonání něčeho, co prostředí pravděpodobně nedovoluje a tedy porušení pravidel. Náš hráč ovšem vůbec nezamýšlel být na Julisu nepříjemný. Podívejme se tedy, v čem udělal chybu. Předně, důstojný člověk obvykle neběhá, pokud ho něco nehoní nebo někam nepospíchá. Klasický neduh, který mají hráči RPG her, je se svou postavou běhat. Přitom je to nenormální, při kontaktu s jinou postavou tím ztrácíte důstojnost. A i když si myslíte, že vás nikdo nevidí, může vám to dát pěkně najevo DM, který vás může sledovat kdykoli. Například vaše postava běží po skále podél jezírka.
DM vám hodí dvacetistěnnou kostkou na obratnost (nad postavou se objeví výsledek hodu + váš bonus/postih za obratnost) a pokud výsledné číslo nepřesahuje určitou hodnotu, vaše postava zakopne a rozkutálí se jí část peněz do jezírka. Možností, jak postihovat OOC jednání, má DM nepřeberně. Arthas rovněž udělal chybu, když měl tasený meč, to je věc přinejmenším nezvyklá. A nejhorší chyba, kterou udělal, je, že oslovil Julisu jménem. Jméno nad postavou vidí hráč, nevidí ho postava. Je to OOC informace a hráč ji vlastně zneužil. Arthas měl k ženě přijít, slušně pozdravit a zeptat se jí na jméno. A i kdyby mu řekla, že se jmenuje třeba Manuela, musel by to respektovat a oslovovat ji tak. Některé postavy na Equilibrii se budou představovat falešným jménem, jiné se třeba nepředstaví vůbec.
Dejme tomu, že se hráč Arthase trochu poučil, Arthas se udobřil s Julisou a pokouší se konverzovat. Brzy zjistí, že městskou ženu nepřesvědčí, aby s ním šla lovit kance nebo vlky. Ona se ven do lesů bojí a nemá nejmenší důvod tam chodit. V takovém rozhovoru však začne hráč obvykle objevovat kouzla Role Playingu. Narazil na postavu, s níž může barvitě rozprávět, u níž si může získat obdiv, a která mu může připadat záhadná, či naopak pro kterou může být záhadný jeho bojovník. Pokud vás v takových chvílích hra nebaví a toužíte jen jít někam něco pomlátit, Equilibrie není pro vás. Našeho hráče to ovšem začalo bavit, a tak se rozhodne, že Arthas pozve Julisu na večeři. Dovede ji do hostince a koupí jídlo.
A v tento okamžik náš typický hráč opět narazí. Při pokusu o pozření pečeného kuřete se nad Arthasem automaticky objeví "*žere: Pečené kuře*". Julisa se vyděsí jeho neurvalých způsobů a uteče mu. Kde se stala chyba? Hráč si při zakládání postavy dal nízkou hodnotu charisma (pod 9). Stejně tak dal Arthasovi nízkou inteligenci a moudrost, to všechno z důvodu, aby mu mohl dát vysokou sílu, kterou jako bojovník potřebuje. V RP světě však nejsou vlastnosti postavy jen bezvýznamná OOC čísla. Postava s nízkým charisma těžko může někoho okouzlit (jasně viditelné je to při jídle).
Postava s nízkou inteligencí bude těžko řešit logické hádanky, s inteligencí nižší než 10 nebude umět číst ani psát a bude dost špatně mluvit ("Já zdravit, já být Arthas!"). Postava s nízkou moudrostí bude nepoučitelná, bude dělat hlouposti. Postava s nízkou silou určitě nebude vypadat jako svalovec, s nízkou obratností nebude umět tančit atd. Hrát někoho s velmi nízkými nebo velmi vysokými hodnotami nějaké vlastnosti není vůbec jednoduché. Arthase by tedy měl hrát opravdu jako vandráka, který neumí do pěti počítat. A jak tomu předejít? Předně je nutné začít důkladným promyšlením postavy ještě před jejím vytvořením.
Vymyslet celý její život do okamžiku, kdy ji začnete hrát. Odkud je? Jak je stará? Jak vypadá? Jaké má dobré i špatné vlastnosti? Co se dosud mohla naučit? Z těchto a podobných otázek vám vznikne, jak postavu vytvoříte - vlastnosti, rasa, povolání, dovednosti, vzhled apod., i to, jak ji potom budete hrát - nálady, gesta (psaná do hvězdiček), čeho se bojí, čeho chce dosáhnout apod. Vězte, že čím originálnější postavu vytvoříte, tím zajímavější bude hra pro vás i pro ostatní. Jméno Arthas je příkladem toho, jak to být nemá. Je to jméno postavy z jiné počítačové hry.
Zvolili pro ni jméno, které značí rovnováhu. Levá půlka desky je pod ochranou mocnosti Onyxe. Lidé tam založili Železnou říši, jejíž hlavním městem je dnes rytířský hrad Mithallir. Dalším městem, kde se může objevit vaše postava, je Hag Hargol, podzemní město trpaslíků, druhé nejstarší rasy na desce. V dalších městech a vesnicích žijí kromě lidí také půlorkové a gnomové. Pravá půlka desky je pod ochranou mocnosti Labira. Hlavním městem zde ležícího Tirínského království je Tirian, město magické univerzity.
Dalším městem, kde se může objevit vaše postava, je Amfiberai, lesní město elfů. V dalších městech a vesnicích žijí mimo elfů, lidí a půlelfů také hobiti. Obě království jsou oddělena mořem, v jehož středu je ve tvaru dýky Ostrov vyvrženců, místo bez zákona, kde se může vaše postava také objevit. Záměrně píšu objevit, protože jsou zde dvě možnosti vzniku postavy. Postava se může na desce narodit, potom ovšem musíte dodržet reálie světa. Musí se narodit v existujícím místě, její život nesmí být v rozporu s historií světa. U takové postavy je nejlepší životopis sepsat a poslat jej DM ke schválení.
Jinou možností je, že vaše postava pochází z jiné sféry. Zde se meze vaší fantazii nekladou, vymyslete si cokoli - jinou rasu, jinou filozofii, jiné náboženství, přeneste postavu z jiného světa nebo i z jiné hry (vždy však bude začínat na první úrovni). Můžete cokoli, ale riskujete, že vás okolí nepřijme. Například založíte-li si postavu, která vypadá jako skřet, počítejte s tím, že všichni trpaslíci, které potkáte, se s vámi nebudou vůbec bavit, ale rovnou sáhnou po sekeře. Důležité je, že i tak máte možnost utéct a postavu dále žít.
Přijde-li vaše postava s tím, že chce postavit hvězdnou loď, třeba IC přesvědčí někoho dalšího a do stavby se opravdu pustíte. DM Vám takové věci umožní, ale obtížnost dosažení takového cíle bude odpovídat velikosti toho, co jste si vymysleli. Takové věci nejsou snadné, vyžadují notnou dávku trpělivosti a zaberou několik měsíců pravidelného hraní. Reálnější je, že se vaše postava stane něčím, co je na desce poměrně běžné. Hornictví, dřevorubectví, sběr drahých kamenů, sběr hub a lesních plodů, to jsou běžné činnosti, kterými se lze živit.
Můžete však dostávat i stipendium jako student magické univerzity, žold jako městský strážný, voják, špión nebo posel, mzdu jako kněz nebo pomocník nějakého řemeslníka, obchodníka, hospodského či farmáře. Můžete psát knihy nebo kreslit mapy a prodávat je nebo se živit jako nájemný vrah či lupič. Nejsou zde žádná omezení toho, co vaše postava může a co ne. Vše zavisí pouze na vaší hře s ostatními hráči a DM, protože vždy to musí být zábavné i pro ně.
A na závěr pár doporučení, jak se můžete dozvědět více. Zajímají-li vás IC informace, nebo-li co se na Equlibrii skutečně děje, je prakticky jediná možnost - začít hrát. Na webu i na fóru Equilibrie je záměrně naprosté minimum IC informací. Důvodem je snaha neprozrazovat hráčům nic navíc a nepřipravovat je tak o zábavu z odhalování tajemství. A jak tedy začít? První kroky by měly směřovat do sekce "Ke stažení", kde se dozvíte, co všechno nainstalovat.
Než začnete, určitě si přečtěte především povinná Pravidla hry, případně Doporučení pro hru". Projděte si "Jak hrát RP" a "Kontakt na DM". A další obrovské množství konkrétních informací najdete v dalších částech webu a na "Fóru Equilibrie", kde se určitě nebojte zeptat, pokud něčemu nerozumíte.
Ať se vám na Equilibrii líbí...
